Oslo IV. Vegetarfestival.

Až si jednou vyrazíte na pár dní do Osla a zrovna se tam bude konat vegetariánský food festival, budete možná ještě věřit na náhody. Co ale když si řeknete, že to asi nebude za moc stát a vyrazíte radši do galerie, kterou máte na svém seznamu, dorazíte tam a ... galerie je zavřená, protože právě tam se koná onen festival?! Tak nějak lze shrnout můj příběh, ve kterém jsem začala věřit na osud a šla zaplatit vstupné. To pro Nory bylo téměř symbolické - v přepočtu dělalo nějakých 300 kč. Den předem jsem  tvrdila, že ho platit nechci, protože tam je stejně téměř vše v norštině a co bych teda z toho měla, žejo. Jenže někdo prostě chtěl, abych tam šla.

Naši pozornost ihned upoutala samotná panující nálada. Ačkoli pršelo a u vstupného zmokala nekonečná fronta, všichni byli zrelaxovaní a milí. Rozdíl mezi našimi festivaly byl zjevný - minimum potetovaných nebo hippie jediců(:)). Všichni zapadali do severského modelu, ve kterém se prostě tolik nevyčnívá.

Díky nenaplánovanosti jsme tam dorazily asi 3 hodiny před koncem(a to se konal celý víkend!). Zrovna jsme se ale mohly zůčastnic dvou lekcí vaření v angličtině. Ty bohužel pro mě byly zklamáním. Kurz RAW kuchyně spočíval ve sledování pána, který míxuje smoothie a říká, co tam hází. Mexická kuchyně byla sympatická a odnesla jsem si z ní dvě informace - pokud jídlo nespálíte, není mexické. A skládá se maximálně z 5 ingrediencí. A něco málo jsme ochutnaly. Tyto ,,kurzy" tak nějak postrádaly trošku profesionality, přínosnosti a snižovaly serióznost jinak vydařeného a hezky zorganizovaného festivalu. 

Ochutnaly jsme něco jako mexický brambor, kterému se říká Jicama.

Druhý, mnohem větší stan, byl větší zábavou minimálně pro chuťové buňky. My se tam dostaly pozdě a výběr už byl omezen, nicméně..

.. jsme si daly vegan paellu a burger. A žádná velká food párty se nekonala. Ale byly jsme a Vegetarfestivalu v Oslu.

Uvnitř galerie byla hala plná stánků. Prodejních, petičních, ochutnávkových.. někdy všechno dohromady. Nálada byla přátelská, nepotkala jsem otravné dealery či aktivisty, ale milé lidi, od kterých jsem se dozvěděla spoustu nového. Například nyní uvažuji o vyjetí v rámci WWOOF.

Myslím, že není překvapením, že velkou část prezentovaných produktů tvořila populární kategorie superfood. Nechyběla ale ani indická kuchyně nebo bio kosmetika a různé elektrospotřebiče.

Co tedy vlastně bylo v ceně? Vstup do areálu, přednášky a kurzy, které ovšem byly převážně v norštině. Dále ochutnávky a sponzorské dary - někdo odešel i s celou krabicí rýžového mléka a mexické směsi, které tam byla plná chodba. 

To, že jsme patřily mezi poslední návštěvníky melo své výhody. U stánku s časopisem Vegegourmet jsme dostaly neodolatelnou nabídku - 3 časopisy zdarma na osobu, což dělalo celých 6 čísel pro nás dvě. Pro představu - být tam dřív, zaplatíme za ně v přepočtu minimálně 1100,-.